Zabrousíte-li v těchto dnech mezi domácí internetové webziny, pravděpodobnost, že zde narazíte na rozhovor s Bronislavem "Brunem" Kovaříkem, je velmi vysoká. Důvod je prostý: nové album HYPNOS, prakticky nejdůležitější našinecké deathmetalové kapely, jimž šéfuje, nazvané v protikladu minulé nahrávce "The Blackcrow", ještě voní novotou, takže všichni pochopitelně přímo hoří touhou tohoho nesmírně komunikativního umělce vyzpovídat. Nejinak je tomu i na zdejších stránkách a to navzdory tomu, že na malý zlomek sekundy jsem zauvažoval o oslovení někoho jiného z HYPNOS. Ale tahle myšlenka měla skutečně jen jepičí život, protože v probíraných souvislostech zkrátka nebylo lepšího řešení než oslovit právě jeho, autora téměř veškeré hudby, textů a vůbec myšlenky a celé koncepce "Černé vrány".

Když jsme spolu naposledy mluvili, říkal jsi, že „Whitecrow“ je v podstatě tvé alter ego a teď se z intra nového alba dozvídám, že alter egem „Whitecrow“ je „Blackcrow“... jak tomu mám rozumět, změnilo se něco?

Nezměnilo se vůbec nic. Je to de facto totéž, jen v jiném světle. Známe to všichni, jsou situace, kdy sebelepší vůle, snaha řešit věci po dobrém, nemá odezvu. V momentě, kdy nám kalich trpělivosti dokape, je potřeba vyvinutí převažující síly na to, aby bylo dosaženo nějaké změny. Jeden příklad za všechny. Už hodně dávno u nás vznikla skupina lidí, která systematicky a účelově škodila KRABATHOR, zejména pomluvami. O jejich důvodech můžu jen spekulovat, ale jakékoliv domlouvání se míjelo účinkem. Od momentu, kdy přišly rány pěstí, se kolotoč těchto nepravostí zastavil, protože až toto byl impuls, který byl pro protistranu natolik vnímatelný, že od dalšího snažení upustili. Jeden americký voják kdysi řekl: „Bez ohledu na to, co vám říká máma, násilí řeší problémy“, a má bohužel pravdu. „The Blackcrow“ je tedy „The Whitecrow“ v černém kabátě, muž na špinavou, ale potřebnou práci. Fakt je ten, že dnešní svět si už dlouho nevystačí s řešením věcí po dobrém. Jsou lidé a společnosti, které na toto neslyší.

Nemám k dispozici texty, ale zatím to na mě působí, že o druhé já úplně nejde, a že „The Blackcrow“, už jen z logiky věci, nahlíží na život a svět z poněkud jiného úhlu…

Stejná postava nahlíží na stejný svět, jen vstupuje na scénu ve chvíli, kdy „The Whitecrow“ vyčerpal všechny „mírové“ prostředky. Dobré slovo je nahrazeno pěstí.

S tím určitě souvisí dotaz na to, s jakým poselstvím vlastně tuhle „Černou vránu“ vypouštíte do světa?

Je to pokračování jakéhosi sociálně-kritického konceptu předchozí desky, plus znovu vyzývá k zaměření se na podstatné věci v životě, na elementární principy, na přerod každého z nás v lepší já, v respekt vůči druhým, oproštění od negace, která nás denně zbytečně pohlcuje, z televize, našeho okolí, z Facebooku. Lidé se stávají přemoudřelými díky vlastní anonymitě a nepostižitelnosti, stávají se hrubými, v politice i mezi kamarády. Nelíbí se mi to, navíc v situacích, které nic nezmění. Koncept obou desek je stejný, jen tentokrát s upozorněním, že všechno má své meze, a že i to pověstné ucho se může jednou utrhnout.

Jak byly rozděleny autorské úlohy při vzniku nového alba? Ptám se třeba i proto, že Pegasův návrat do kapely byl oznámen až na úplném konci loňského roku, nebo že zároveň vychází i nové album SIX DEGREES OF SEPARATION, do nichž patří i oba kytaristé HYPNOS…

Pegasův návrat jsem de facto předpokládal od začátku a byl jsem na to připravený. HYPNOS i SDOS už léta fungují paralelně vedle sebe a nemá to vliv na naše tvůrčí procesy, i když je fakt, že SDOS kvůli našim aktivitám výrazně omezili živé koncertování. „The Blackcrow“ jsem skládal celou já, stejně jako „The Whitecrow“, s výjimkou skladby „Liquid Sands“, kterou složil Vlasa jako svou první věc pro HYPNOS.

Na Facebooku píšete, že v „The Blackcrow“ je zataveno dvacet měsíců toho nejlepšího, co jste v dané době byli schopni obětovat na oltář metalu. Dá se to vyložit i jako alibi pro případ, že album neuspěje?  

Ne. Je to konstatování faktu. Neseme kůži na trh a musíme počítat i s tím, že deska nebude mít jen pozitivní ohlasy, to je normální. „The Whitecrow“ působila a dodnes působí kontroverzně, mnoho lidí včetně našich starých fanoušků ji nepřijalo. Respektuju to, tisíc lidí, tisíc chutí, ale samozřejmě očekávám, že nová deska bude přijata kladně, bylo by moc špatně, kdybych to vnímal jinak.

Odkud se bere tvoje inspirace? Nezoufáš si někdy, že už prostě není kde ty riffy brát?

Člověče, nezoufám. Mým největším problémem není nedostatek inspirace, ale nedostatek času. Mám pořád tolik plánů a aktivit, že mám jasno na několik let dopředu, co bych chtěl dělat – v hudbě i mimo ni. Mně se hudba asi líp skládá pod mírným tlakem, často to jde ztuha, ale pak se to vždycky nějak překlopí, až jsem sám překvapený. Pak už se jen dopilovává a leští. U „The Blackcrow“ to bylo o to složitější, že jsem měl čas na skládání vždy jen pár dní v týdnu mezi cca 21:00 hod. a půlnocí, abych se stihl trochu vyspat do práce. A přece se to povedlo, deska se složila, otextovala, nazkoušela, nahrála, vydala… Super, mám z toho radost!

A odkud se vzala myšlenka na text na téma Kultu rozumu ve skladbě „Culte de la Raison“? Tvůj protináboženský postoj je mi samozřejmě jasný, ptám se zde spíše na všeobecné znalosti, protože ne každý asi bude hned vědět, o co jde…

Taky jsem to dlouho nevěděl, zajímám se aktivně o ateismus a při čtení nějakých materiálů jsem náhodou narazil i na tuto věc. Dneska je to jednoduché, vše se dá snadno najít na internetu. Ta myšlenka mě zaujala, že už v té době se dokázala prosadit vůle a síla, která měla v úmyslu zásadním způsobem omezit či zcela eliminovat vliv náboženství na společnost. Bez ohledu na to, jak dobře nebo špatně to udělali, fascinuje mě zrod takovéto pohnutky, která do značné míry koresponduje i s mým pohledem na svět. Ten název skladby je už pak víceméně parafráze, stejně jako odkaz na Martina Kinga v textu.

Stejně by mě zajímalo, proč se hned dvakrát v názvech skladeb (dobrá, jednou jde o intro) nového alba objevuje latina?

Není v tom žádný hlubší smysl. Jen mi přišlo, že to zní zajímavěji než v angličtině. Navíc sousloví „Vae Victis“ neboli „Běda poraženým“ je zaužívané právě v latině, kde má i svůj původ.

A do třetice se chci zeptat na závěrečný devítiminutový opus „In Grief“. Je věnován někomu konkrétnímu? Už jsi někdy napsal podobně dlouhou skladbu? A jak bys řešil živé provedení téhle skladby?

Je věnován obecně všem, kteří mi byli blízcí a kteří už nejsou mezi živými. Mému otci… Mému strýci, prarodičům, kamarádům, mým psům… Je to vyznání, že mi nikdy nepřestanou chybět, a že ty vzpomínky nepřestanou bolet. Máme to tak každý, každý jsme o někoho přišli, takto prostě svět funguje. Vím, že je to nezměnitelné, jen na mě prostě padl smutek a při skládání se ta nálada přenesla i do jednotlivých riffů a hlasového projevu. Mám tendenci podobnou skladbu skládat skoro na každé desce, v roce 2001 to byla „I Am The Wind“, v roce 2005 „At Death´s Door“ (s úplně stejným textovým poselstvím), v roce 2017 „Too Dark To Shine/Too Young To Die“. Pravdou je, že ještě nikdy ta skladba nebyla tak dlouhá. Živé hraní těchto skladeb nikdy nebylo v plánu, úplně nezapadají do schématu deathmetalového koncertu a jsou pro mě natolik „citlivou“ záležitostí, že jejich ideální místo je právě na závěr desky.

Co to „Černá vrána“ na obalu alba třímá v ruce? A jakou to má symboliku?

Je to symbol vrány. Rekvizity jsou při tematickém focení vždycky vděčnou záležitostí, o tom by mohla povídat třeba Annie Leibowitz, která to dotáhla k dokonalosti. Něco podobného jsme použili i při fotosession na třetí desku „Rabble Manifesto“, tehdy to byl symbol Ježíše hlavou dolů v kruhu z ostnatého drátu, který částečně připomínal i znak hippies „Peace“.

Promění se teď stejným způsobem (myšlen přerod z „bílé“ na „černou“ vránu) tvůj pódiový převlek a rekvizity?

Je to v plánu, ale vzhledem k tomu, že se momentálně nehraje, tak tuto představu ještě dolaďuji.

Jak moc program HYPNOSu pro celý letošní rok změnila a překopala pandemie koronaviru? Plánované československé turné, jež mělo trvat od července až do příštího dubna se tím pádem přesune komplet nebo do něj naskočíte, jak jen to půjde a nahradíte pouze zrušené koncerty?  

Samozřejmě zásadním způsobem, jako všem ostatním kapelám. Jarní koncerty jsme přesunuli na podzim, od konce září do konce roku čítaly skoro 20 zastávek, většina z nich s DOOMAS a MADE BY ZERO. Teď je z podzimu zase přesouváme na jaro, poslední akce už jsme zrušili bez náhrady, protože si přestávám být jistý, že na jaře 2021 to už půjde hladce. Naštěstí jsme stihli odehrát alespoň pár koncertů v Čechách, Polsku, Německu a na Slovensku už zkraje roku a v létě. Nezbývá nám než čekat, jak se situace vyvine.

Jak na celou tuhle zapeklitou věc nahlížíš ty sám? Myslíš, že se ještě někdy vrátíme k festivalům, na nichž na sebe bude bez roušek z blízka dýchat třeba dvacet tisíc lidí? A jak vnímáš dopad téhle krize na kulturu obecně, metalovou pak obzvlášť?

Já pevně věřím, že se tyto časy vrátí a že to nebude zas tak dlouho trvat. Kulturní dopad bych nijak tragicky neviděl, hudba i filmy se natáčí, knihy se píšou a čtou, obrazy se malují, sochy se sochají… Nejhorší je podle mě ekonomický dopad na ty, kteří jsou na příjmech z kultury existenčně závislí, takže i proto bych byl rád, kdyby se věci co nejdříve vrátily k normálu.

A co opatření české vlády, jak je vidíš po jarní zkušenosti a teď, v aktuální situaci?

Jsem teď méně obezřetný než na jaře, kdy jsem třeba dva měsíce nejezdil vlakem a téměř nenavštěvoval ani svoji mamku. Situaci se ale neodvažuju hodnotit, nejsem odborník ani na virusy, ani na opatření. Mám-li však sdělit vlastní názor, tak osobně nebezpečí Covidu-19 považuju za přehnané, za což mohou určitě velkou měrou i média, farmaceutické a jiné lobby a populismus některých politiků. Říká se, že papír snese všechno, takže ne všechno, co se říká a píše o tom, čemu se (nevím proč) říká „pandemie“, je pro mě věrohodné. Přijde mi, že se řeší hlavně čísla. Masy byly vždycky manipulovány, protože jsou manipulovatelné. Ale je možné, že kdybych měl nějakou vlastní negativní zkušenost s Covidem, že bych mluvil jinak. Zatím respektuju nařízení vlády, té, kterou si náš národ většinově zvolil, a čekám, až to pomine…

Změnil třeba tvůj náhled na všechny tyto věci fakt, že se ti před nedávnem narodil první potomek?

Ne, jsem už dost starý na to, aby mé názory zůstávaly víceméně stabilní…

A jak změnilo rodičovství tebe?

Tak jedna výjimka potvrzující pravidlo toho, co jsem řekl výše, přece jenom platí. Vždycky jsem tvrdil, že mě děti baví až tak od tří let výše. Když přišla Terezka, samotného mě překvapilo, jak mě chvíle s ní strávené baví, a to úplně od prvního okamžiku. Je to pro mě velký relax, zábava a vesmírná dávka lásky. Těším se na to a snažím se být s ní tak moc, jak jen to jde, skoro každý den chodíme na procházky. Když byla menší a spala mi v kočárku, hned jsem s ní zaparkoval na svých vytipovaných místech (nejčastěji u jedné boží muky pod sochou Ježíše (smích)) a vytáhl slovník, papír a propisku a psal texty, někdy jsem vyjel i se sluchátky a kytarou a někde na poli na mezi skládal. Je to pro mě obrovský životabudič, nepopsatelná přidaná hodnota k mému dosavadnímu životu. Ale na tomto místě bych rozhodně neměl zapomenout, že to není jen o Terezce. Jsme 4 členná rodina a její harmonické zázemí je pro mě základem k tomu, abych mohl dělat to, co chci, a co mě baví.

Vloni jste výročním turné oslavili dvacet let HYPNOSu. Nebyl ve hře i jiný způsob připomenutí tohoto vskutku úctyhodného čísla, napadá mě třeba nějaká „Best Of“ nahrávka?

Bylo by to fajn, ale nebyl na to čas, připravovali jsme „The Blackcrow“ a kromě toho mám rozdělané nějaké další věci, třeba audioknížku „Revoltikon“ apod. Navíc jsme každý někde jinde, Canni v Praze, já v Uherském Hradišti, Vlasa v Luhačovicích a Pegas v Piešťanech. V dnešní době jsme rádi, když se sejdeme na koncerty a občasné zkoušky nebo ve studiu. Každý máme svůj život a své rodiny, takže musíme hodně řešit, jak se svým časem naložíme. Třeba něco stihneme na třicítku (smích).

Mimochodem, počítám, že na někdejší anketu „Černá vrána“ si jistě pamatuješ. Předpokládám, že nebyla inspirací pro název nové desky, ovšem zajímalo by mě, zda si vzpomeneš, jestli a jak ses v ní někdy umístil ty nebo KRABATHOR?

Nebyla, ale samozřejmě si ji dobře pamatuju. „Metaliště“ Pavla Kutnara, xeroxovaný metalový fanzin z počátku 90. let, byl v té době hlavním informačním médiem, četli ho všichni, protože byl zdrojem mnoha informací z metalového světa. V anketě jsme se umísťovali pravidelně, jak kapela, tak jednotlivci a nahrávky, ale roky a pořadí si už přesně nepamatuju, určitě tam byla i místa v prvních desítkách…

Kdybys měl teď jedno jediné přání ve prospěch lidstva a garanci, že se hned po vyslovení splní, jaké by to bylo?

Zánik všech náboženství.